Hospodářský význam veřejných podniků. Ekonomickou situaci veřejných podniků nikdo dlouhodobě nesleduje. Studie projektu zIndex zmapovala 1 096 veřejných podniků „s obratem vyšším než 1 mil. Kč a 236 s obratem nad 100 mil. Kč. […] „Celkový obrat veřejných podniků v ČR tvoří 680 mld. Kč, tedy pro srovnání cca 2/3 státního rozpočtu. Z tohoto objemu připadá největší podíl na ČEZ (110 mld.), ČEPRO (78 mld.), České dráhy (21 mld.), významný je ale i sektor městských a krajských firem, které dohromady tvoří obrat 117 mld. Kč. Mezi lety 2007 a 2011 vzrostla ekonomika ČR cca o 8,8 %. Aktiva veřejných podniků ve stejném období dle dat ČSÚ rostla o 17,7 %, čili dvojnásobným tempem (obě hodnoty jsou očištěny o inflaci). Čísla pro rok 2012 dosud nejsou dostupná, lze však očekávat že se tento rozdíl dále prohloubí. I ze známých čísel však vyplývá, že navzdory stagnující ekonomice sektor veřejných podniků v posledních letech významně rostl.“[i]
„Malý státní rozpočet ve veřejných podnicích“. Příjmy 13 největších státních podniků tvořily v roce 2010 dohromady asi 300 miliard korun, což představuje cca 12% českého hrubého domácího produktu. Jejich zisk představoval 40 miliard korun, z čehož 43 miliard připadalo na ČEZ. Roční státní výdaje, které může stát „investovat“ do ekonomiky, tj. ty, které nejsou určeny na důchody a jiné zákonem určené platby, činily v témže roce okolo 317 miliard korun. Veřejné podniky tak de facto vytvářejí druhý „malý státní rozpočet“. Rozhodovat, kterým firmám tyto peníze půjdou, s sebou nese relativně velkou ekonomickou moc. Výkon vlastnických práv ve státních podnicích provádí několik ministerstev, zejména ministerstvo vnitra, financí, zemědělství a ministerstvo průmyslu a obchodu.[ii]
(Ne)transparentnost veřejných podniků. Veřejné podniky jsou efektivně chráněny před kontrolními mechanismy (omezená pravomoc NKÚ, výjimka ze zákona o veřejných zakázkách, tolerovaný bojkot zákona o poskytování informací, neexistence státní vlastnické politiky), je u nich proto podstatně vyšší riziko korupčního jednání.“[iii] „Slabý zákon o zadávání veřejných zakázek umožňuje firmám zadávat většinu zakázek z volné ruky a nezveřejňovat o nich prakticky žádné informace. Celkové náklady na externí služby a dodávky zboží u 15 největších firem činily v minulých čtyřech letech (2006-2010) 650 miliard – podle zákona o zadávání veřejných zakázek přitom firmy zadaly pouhých 169 miliard.“[iv]
Přesto, že veřejné podniky mají podle zákona (o svobodném přístupu k informacím) povinnost o podávat o sobě informace (v rozsahu jaký to tento zákon požaduje), řada z nich tuto povinnost ignoruje.
| Výsledky žádostí o informace : firmy vs. zákon o svobodném přístupu k informacím[v] |
| ČEPRO | Nepovažuje se za povinný subjekt. |
| Česká pošta | Nepovažuje se za povinný subjekt. |
| ČSA | Nepovažuje se za povinný subjekt. |
| ČD | Nepovažuje se za povinný subjekt. |
| ČEZ | Nepovažuje se za povinný subjekt. |
| Dopravní podnik Praha | Nepovažuje se za povinný subjekt. |
| Lesy ČR | Nepovažuje se za povinný subjekt. |
| Letiště Praha** | Nepovažuje se za povinný subjekt. |
| MERO*** | Nepovažuje se za povinný subjekt. |
* Přestože Ústavní soud v nálezu Horník vs. Letiště Praha s.p. (I.ÚS 260/06 ze dne 24. 1. 2007, N 10/44 SbNU 129) judikoval, že Letiště Praha a.s. je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, který má povinnost podávat o sobě informace
* MERO ČR, a. s. (mezinárodní ropovody).
Co má a nemá dělat dozorčí rada podle zákona?
Povinnost kontrolovat. Dozorčí rada dohlíží na představenstvo a na uskutečňování podnikatelské činnosti. Členové dozorčí rady dále kontrolují, zda společnost podniká v souladu se zákonem a předpisy dané společnosti. Členové dozorčí rady kontrolují, zda společnost řádně vede účetnictví.
Právo přístupu do dokumentů společnosti. Za tímto účelem mají členové přístup do všech dokumentů společnosti, tj. smluv, dokladů, záznamů atd. Pokud má dozorčí rada pochybnosti o hospodaření společnosti nebo o tom, zda dodržuje zákony, má právo svolat valnou hromadu.
Zákaz zprostředkování obchodů. Člen dozorčí rady nesmí, mimo jiné, zprostředkovávat nebo obstarávat pro jiné obchody společnosti.
Odměňování členů dozorčích rad ve veřejných podnicích. Pro odměňování členů dozorčích rad ve veřejných podnicích existují „zásady odměňování“ schválené vládou. [vi]
Odpovědné řízení veřejných podniků
Dobré praktiky podle OECD*. Vlastník veřejného podniku, tj. stát, kraj či obec, by měly zajistit, aby tyto podniky měly efektivní fungující a profesionální orgány s doplňujícími se kompetencemi svých členů, aby mohly plnit své poslání. Orgány veřejných podniků by měly mít v zásadě stejné povinnosti a stejnou odpovědnost jako odpovídající orgány společností v soukromém sektoru.[vii]
Vlastnická politika státu k veřejným podnikům podle OECD. Veřejný podnik čelí na jednu stranu riziku, že se stát jako vlastník bude příliš politicky vměšovat do jeho řízení, a na druhou stranu, že na svou vlastnickou roli zcela rezignuje. Vlastnická politika státu by měla být vykonávána transparentně a odpovědně s nezbytnou mírou odbornosti a efektivity. Stát by měl vymezit transparentní proces, jakým nominuje do jím vlastněných podniků své zástupce. Činnost veřejných podniků by měla být monitorována a podrobena hodnocení. Velké veřejné podniky by měly být auditovány nezávislými auditory podle mezinárodních standardů. Tyto podniky by měly podléhat stejným účetním standardům jako firmy obchodované na burze.
Možné způsoby řízení a kontroly veřejných podniků. Posláním státu ve vztahu k jím vlastněným veřejným obchodním společnostem je být aktivním vlastníkem (akcionářem) a vykonávat svůj vliv na řízení podniku přes valnou hromadu. Dozorčí rady mohou mít ve vlastnické politice státu dvojí roli.
- (i) Pokud stát jako akcionář volí představenstvo (management), nepodílí se dozorčí rada přímo na výkonu vlastnické politiky státu. V takovém případě má dozorčí rada pouze kontrolní roli, tzn. u veřejného podniku by měla povinnost dbát na ochranu veřejného zájmu v takovém podniku, ale nezasahovala by do řízení podniku. Tento model by byl vhodný pro podniky a společnosti, které nezabezpečují strategické činnosti státu, ale pouze uspokojování veřejných potřeb, které by bylo pro soukromníka nerentabilní.
- (ii) Alternativně může akcionář (vlastník) volit dozorčí radu, která volí a odvolává představenstvo (management). V takovém případě se dozorčí rada může díky kontrole nad představenstvem (managementem) přímo podílet na výkonu vlastnické politiky. Tento model převážně funguje v Německu. Byl by vhodný pro tzv. strategické podniky státu, neboť stát by prostřednictvím dozorčí rady mohl kontrolovat činnost takového podniku. U těchto podniků by bylo vhodné, aby zástupci státu měli v dozorčí radě většinu. Vlastnická politika státu by měla určovat, které podniky jsou podle něj strategické a které nikoli. Podle toho by měl nastavit roli dozorčí rady. Tuto roli by měl definovat ve stanovách těchto podniků. Vzorové znění stanov pro strategické a nestrategické podniky, zejména o vymezení role dozorčí rady, by mělo být součástí vlastnické politiky státu.
Návrhy Rekonstrukce státu o způsobu nominace odborníků do dozorčích rad. Projekt občanských iniciativ Rekonstrukce státu o způsobu výběru odborných zástupců do dozorčích rad veřejných podniků navrhuje, aby příslušné ministerstvo definovalo a zveřejnilo požadavky na odbornost, bezúhonnost, kapacity a střet zájmů pro osoby nominované za stát do dozorčí rady dané firmy. Návrhy kandidátů na odborné členy dozorčích rad by podávala nominační komise složená minimálně z jedné třetiny z nezávislých expertů, přičemž ministr by rozhodoval o jmenování vybraných kandidátů na základě těchto návrhů. Návrhy i rozhodnutí by musely obsahovat písemná odůvodnění s ohledem na definované požadavky a byly by veřejné.[viii]
* OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) je organizace sdružující 34 nejvyspělejších zemí světa. Zahrnuje země EU a některé další ekonomicky vyspělé země jako je USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, Izrael, Jižní Koreu atd.
[i] Politická kontrola a korupční potenciál veřejně vlastněných podniků, projekt zIndex, Centrum aplikované ekonomie Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, 11. září 2013, www.zindex.cz, str. 1.
[ii] Obchodní společnosti ovládané státem a samosprávami: Potřebují přísnější pravidla?, Jiří Skuhrovec, 5. října 2011, New York University, Richtrův sál, Malé náměstí 11, Praha 1, str. 9).
[iii] Politická kontrola a korupční potenciál veřejně vlastněných podniků, projekt zIndex, Centrum aplikované ekonomie Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, 11. září 2013, www.zindex.cz, str. 1.
[iv] Potřebují státní a obecní firmy přísnější pravidla? Informační podklad ke konferenci, sekce 5.
[v] Potřebují státní a obecní firmy přísnější pravidla? Informační podklad ke konferenci, sekce 5.
[vi] Usnesení vlády ze dne 22. února 2010 č. 159 - Zásady odměňování vedoucích zaměstnanců a členů orgánů obchodních společností s majetkovou účastí státu nad 33%, včetně státních podniků a jiných státních organizací zřízených zákonem nebo ministerstvem.
[vii] OECD Guidelines on Corporate Governance of State-owned Enterprises, str. 29 a 49.
