Korupce je klasickým příkladem společenského zla, které však nelze jednoduše zakázat. Tradiční přístup „zákaz – kontrola úřadem“ u korupce nefunguje, protože korupcí jsou často zasaženy úřady samotné. Fakt, že úřad je zkorumpován a neprovádí kontroly, nepřímo motivuje řadu dalších k porušování pravidel. Riziko, že porušení pravidel odhalí zkorumpovaný úředník, totiž výrazně klesá.
Východiska
Na korupci je proto nutno jít jinak. Ne způsobem „zákaz a kontrola úřadem“, ale chytrými pravidly. Chytrá pravidla vycházejí z výzkumů ekonomického chování jednotlivců. Na jejich základě lze předpokládat, že v každém národě je cca 10–20 % lidí čestných. Tito lidé nic neukradnou ani v situacích, kdy vědí, že by jim krádež beztrestně prošla. Jiných cca 10–20 % osob naopak bude krást, kdykoliv se jim k tomu naskytne příležitost, a to i když vědí, že za to mohou být potrestáni. Zbytek cca 60–80 % lidí je „normálně oportunistických“: bude-li příležitost a nebude-li v dohledu reálný trest, využijí možnosti a budou krást; naopak nebude-li příležitost či bude-li hrozit trest, od provedení krádeže je to odradí.
Jinak řečeno, bude-li to snadné a bez rizika, průměrný člověk stejně jako průměrný politik si nakrade alespoň trochu. Bude-li to naopak složité a riskantní, do nekalých praktik se ani jeden z nich pouštět nebude. Všichni politici stejně jako všichni lidé nejsou gauneři od narození. Pouze více či méně využívají či zneužívají příležitostí, které se jim otevírají. Většina lidí, včetně politiků, bude odklánět a korumpovat méně, když se jim příležitosti ke korupci nebudou nabízet.
Cíl
Cílem chytrých pravidel proti korupci proto je snížit nabídku korupčních příležitostí, aby bylo pro politiky snazší lákadlu korupce odolat. Snížit nabídku korupčních příležitostí se chytrá pravidla snaží tak, že zvyšují riziko a náklady korupčních jednání. Vytvářejí podmínky pro odhalení nekalých praktik, aby měl politik důvod bát se prozrazení a ostudy, když se zjistí, že korumpoval. Zároveň zvyšují náklady netransparentních jednání, aby kradení z veřejného bylo tak složité a drahé, že se politikovi nevyplatí.
Chytrá pravidla rovněž omezují nebezpečí přímého zkorumpování kontrolujícího úřadu. Jak ukazuje nejen česká zkušenost, kontrola úřadem v případě korupce příliš nefunguje. To potvrzuje i expert na korupci Daniel Hough z Centra pro výzkum korupce na britské univerzitě v Sussexu: „Mnoho zemí se rozhodlo zřídit protikorupční úřady, které vyšetřují korupci a snaží se jí předcházet. V Polsku takový mají. Tyto úřady ale většinou příliš dobře nepracují. Nejsou dostatečně nezávislé, nemají dostatek zdrojů. Zpravidla vzbudí vysoká očekávání a nepřinesou výsledky. Česká republika by se tímto směrem neměla vydávat.“
Ilustrace
Působení chytrých pravidel lze ukázat na praktickém příkladu. Předpokládejme, že chceme dosáhnout snížení rychlosti aut na určitém úseku v městské zástavbě. Tradiční regulace velí vydat zákaz – například v podobě značky omezující rychlost – a nainstalovat radar nebo přistavit policistu, aby dodržování zákazu kontroloval. Chytré pravidlo místo toho postaví na stejné místo retardér. Ten zajistí, že velká většina řidičů zpomalí sama i bez přítomnosti radaru či policisty, protože jinak si o retardér rozbijí auto. I přes postavený retardér se však vždy najde někdo, kdo daným místem proletí velkou rychlostí. Takový člověk si však své vozidlo o retardér poškodí. Kolemjdoucí si ho navíc díky hluku pravděpodobně všimnou.
Oprava vozidla ho bude stát peníze a to, že bude středem nežádoucí pozornosti, mu také nebude příjemné. Chytrá pravidla fungují podobně jako popsaný retardér: u nežádoucích jednání zvyšují náklady a riziko odhalení. Identifikují hlavní způsoby nekalého jednání a potenciálním korupčníkům se snaží takové jednání co nejvíce zdražit. Když k nekalému jednání dojde, postarají se o to, aby po něm zůstaly stopy.
Kontrola
Podle chytrých pravidel není primární kontrola úřadem, ale kontrola veřejností. Místo zákazů, nad jejichž vymáháním mají dohlížet úředníci, požadují chytrá pravidla zveřejňování informací. Kontrola veřejností je umožněna právě díky povinnému a v ideálním případě automatickému zveřejňování klíčových informací. Na kontrolu úřadem spoléhají chytrá pravidla pouze tam, kde je kontrola veřejností příliš obtížná či kde je pro ni třeba odborných znalostí.
Samotné zveřejňování podstatných informací má rovněž důležitý preventivní účinek. Při povinnosti něco zveřejnit nepřestává existovat riziko, že se ve zveřejněných informacích budou „šťourat“ novináři, občanské iniciativy a že se eventuální nekalé jednání prozradí. V dnešním elektronickém světě každá informace zanechává permanentní stopu.
Smysl
Přestože kvalitně napsaná pravidla mohou vyřešit řadu společenských problémů, mnoho lidí se domnívá, že v boji proti korupci je přijímání pravidel zbytečným nástrojem: „Pravidla korupci nevyřeší, protože je stejně mocní nebudou respektovat.“ Naopak, když náhodou nějaké protikorupční opatření pozitivní změny přinese, řada komentátorů ho označí za bezzubý právní paskvil, protože okamžitě neodstranilo 100 % korupce.
Střízlivý pohled nesdílí žádný z těchto extrémů. Na jednu stranu zákony a pravidla mají svůj smysl. Na druhou stranu žádný zákon ani pravidlo nevyřeší mávnutím kouzelného proutkuvšechny neřády. Jako příklad mohou posloužit pravidla dopravního provozu. Tato pravidla zabraňují tomu, aby na silnicích vládla džungle a lidé zbytečně neumírali při nehodách. Zákon o bezpečnosti silničního provozu není právní paskvil jen proto, že není schopen zajistit, že na silnicích nepřijde o život nikdo. Je však velký rozdíl, zda ročně zemřou na silnicích tisíce nebo „jen” desítky lidí, přičemž pravidla bezpečnosti provozu mají na tento rozdíl v počtu mrtvých důležitý vliv. Stejně tak je rozdíl, jestli se za rok rozkrade miliard sto nebo „jen“ deset. A nastavení klíčových zákonů a pravidel, které provádění korupce ulehčují či znesnadňují, na to má důležitý vliv.
Tento webový portál je součástí projektu Chytrá pravidla realizovaného ve spolupráci se společností Neopas s. r. o.
