Recept 12: Avizování korupce (whistleblowing)

Případy známých avizovatelů korupce (whistleblowerů)[i]

Libor Michálek. Libor Michálek ohlásil v prosinci roku 2010 korupci na Státním fondu životního prostředí, kde byl ředitelem od srpna téhož roku. Jednalo se o výběr poradenských služeb, manipulaci veřejných zakázek týkající se výstavby čističky odpadních vod a rovněž v účelovém uložení prostředků fondu výměnou za sponzoring politické strany. Libor Michálek se rozhodl pořídit důkazné nahrávky, a to rozhovor s poradcem ministra Pavla Drobila  Martinem Knetigem a rovněž následný rozhovor se samotným ministrem. V prosinci 2010 tyto a další materiály doručil policii a obě nejdůležitější nahrávky předal médiím. V říjnu 2012 byl zvolen senátorem.

Ondřej Závodský. Ondřej Závodský se stal v červenci 2005 vedoucím právního oddělení v Zařízení služeb ministerstva vnitra. Poté, co opakovaně upozorňoval na různé podezřelé smlouvy, byl v září 2010 přeložen na pozici řadového referenta. Po svém sesazení Ondřej Závodský zaslal důkazné materiály tehdejšímu ministru vnitra Radku Johnovi, odpovědi se ale nedočkal. Neuspěl ani na policii. Aktivity nevidomého právníka Ondřeje Závodského nakonec velmi přispěly k rozhodnutí provést hloubkový audit na ministerstvu vnitra. Ten prokázal řadu chyb a nesrovnalostí při zadávání veřejných zakázek: neustále byl oslovován stejný okruh dodavatelů, někteří z nich poskytovali produkty, které neměly nic společného s předmětem jejich činnosti, a navíc byly účtovány za vyšší ceny, než uváděla smlouva, docházelo ke konfliktu zájmů atd. Na základě auditu bylo podáno několik trestních oznámení. Mezitím mu začalo období strachu a nejistoty: dostával různé, někdy velmi nevybíravé anonymy, které vyhrožovaly nejen jemu, ale i jeho rodině. Mnoho času věnoval právní obraně.

Jakub Klouzal. Jakub Klouzal nastoupil do pozice ředitele odboru centrálních systémů a technologií na Ministerstvu zahraničních věcí ČR v roce 2008. Již krátce po svém nástupu zjistil, že v uvedené instituci nefungují standardní procesy v oblasti veřejných zakázek. Dokumentace k veřejným zakázkám byla neúplná nebo nebyla dohledatelná, výběrová řízení probíhala za podivných okolností. Většina z pracovníků ministerstva zahraničí mu doporučovala, aby informace nepředával dalším nadřízeným a nechal si je pro sebe. Poté, co byli informováni o nejasnostech při dalších veřejných zakázkách, bylo mu doporučeno, aby vše oznámil na policii. Zjistil rovněž, že někteří lidé, kterým informace předal, se přímo podíleli na jím jmenovaných ekonomických machinacích u veřejných zakázek. Vzhledem k nečinnosti výše uvedených osob se rozhodl Jakub Klouzal informovat přímo tehdejšího ministra Kohouta a poté ministra Karla Schwarzenberga. Jakubu Klouzalovi, který byl v té době stále zaměstnancem ministerstva, bylo vyhrožováno fyzickou likvidací a byl na něj vyvíjen psychický nátlak. Byl donucen na svou funkci rezignovat. Následně mu byla nabídnuta neadekvátní pozice z hlediska jeho odbornosti a dostal výpověď.

Renata Horáková. Renata Horáková nastoupila na znojemskou radnici v červnu 2007 na pozici vedoucí majetkového odboru. Pod nevybíravým tlakem svého přímého nadřízeného tajemníka městského úřadu Vladimíra Krejčíře se ocitla poté, co odmítla podepsat pro město mimořádně nevýhodné transakce. Ze strany starosty města Petra Nezvedy se jí dostalo – namísto zastání – ponížení. V únoru 2010 byla během své dovolené na starostův návrh bez udání důvodu odvolána z funkce. Ta se ovšem ještě jako vedoucí majetkového odboru obrátila na protikorupční policii a následně podala na Vladimíra Krejčíře trestní oznámení. V září 2010 byl Krejčíř zatčen a strávil dva měsíce ve vazbě. Po propuštění z vazby pokračoval Vladimír Krejčíř v pletichách proti Renatě Horákové pracující již několik měsíců v archivu na odboru výstavby. Dne 30. září 2011 byla z úřadu propuštěna pro nadbytečnost. Od té doby je nezaměstnaná. Vladimír Krejčíř byl obviněn a čeká na soud. Spolu s ním bylo obviněno dalších sedm osob.

Věra Ježková. Věra Ježková upozornila na hrozbu zmaření investic polostátního podniku ČEZ, respektive na jeho záměr obnovy bloků v elektrárně Prunéřov v hodnotě 25 miliard Kč. Tato investice by byla pro ČEZ ztrátová v řádu mnoha miliard Kč. Veřejná zakázka na modernizaci elektrárny Prunéřov byla mimo jiné přidělena také společnosti Škoda Power a to v době, kdy ředitelem společnosti ČEZ byl Martin Roman. Existují indicie, že za hlavním dodavatelem Škoda Power stojí právě Martin Roman. Věra Ježková díky svým odvážným aktivitám musela čelit silným lobbistickým tlakům, nepříjemným anonymním vzkazům a smyšleným stížnostem, které měly vést ke ztrátě jejího zaměstnání na Státním fondu životního prostředí České republiky. V roce 1998 byla z „organizačních důvodů“ ze Severočeských dolů propuštěna. Opakovaně na ni byl vyvíjen nátlak s tím, aby se případnou zmařenou investicí elektrárny Prunéřov již nezabývala. I přes tyto okolnosti se Věra Ježková nikdy nenechala odradit a na všechny podvody upozorňuje do dnešního dne, ačkoliv čelí mnohým nepříjemnostem a dehonestaci své osoby, včetně hrozby ztráty zaměstnání.

Martin Konečný. Policistka Radka Kadlecová byla odsouzena za přijímání úplatků od cizinců žádajících pobyt v Česku. Radka Kadlecová v rámci svého vyšetření sdělila Martinu Konečnému, bývalému primáři psychiatrického oddělení Nemocnice v Ostrově, že „pro ni byla zakoupena milost a byl zaplacen několikamilionový úplatek prezidentovi a jeho poradcům“. Martin Konečný splnil povinnost, kterou mu ukládá trestní zákoník, a obrátil se na protikorupční policii. Odvetné kroky na sebe nenechaly dlouho čekat. V zaměstnání mu bylo naznačeno, že „jeho setrvání ve funkci je spojené s riziky pro oddělení a nemocnici“. Nebylo mu však sděleno, o jaká konkrétní rizika se jedná. Postupně byl donucen vzdát se svého místa primáře a podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru. Je nezbytné podotknout, že MUDr. Martin Konečný respektoval zákony této země a splnil povinnost uloženou zákonem. Nakonec přišel o práci a dostal se i do těžkých finančních problémů.