Pravidla financování volebních kampaní při volbách do Poslanecké sněmovny
Zákon o politických stranách nemá speciální režim pro financování volebních kampaní. O financování volebních kampaní tento zákon nestanoví přímo nic.
Zákon o volbách do Parlamentu ČR financování volebních kampaní rovněž neřeší. Pouze obecně stanoví, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě.[i]
Zákon o volbě prezidenta republiky určitá pravidla pro financování kampaně předvídá. Obsahuje například pravidla pro vedení transparentního účtu, finanční stropy na výdaje na kampaň a povinnost vést finanční výkaznictví.[ii]
Kritika financování volebních kampaní
Analýza Transparency International a Ekologického právního servisu a Sociologického ústavu AV ČR[iii] financování volebních kampaní rovněž kritizují. Tato analýza upozorňuje zejména na:
- výrazně problematický přístup k finančním zprávám o hospodaření politických stran a financování kampaní,
- nekvalitní data ve zveřejňovaných zprávách o financování volebních kampaní,
- nízkou frekvenci zveřejňování údajů o darech, především v období volebních kampaní,
- neexistenci nezávislého a efektivního mechanismu pro monitorování a kontrolu financování volebních kampaní.
Příklady anonymního financování volebních kampaní „mimo účetnictví“ stran
Kauza „milion za zákon.“ V kauze „milion za zákon“ popsané v předchozím Receptu 7 propadl nejen kandidát KSČM, ale i poslanec TOP 09 Ladislav Šustr. „My máme volební agenturu. Uděláte si s nimi smlouvu, že bude dělat pro vás reklamu. Oni nám dělají kampaň a oni po mně budou chtít, abych ji zaplatil. Takže by se to zaplatilo, to je nejjednodušší,“ řekl poslanec Šustr.[iv]
Výpověď Davida Ratha. „Sociální demokraté při svém financování využívali i tzv. černé peníze, tedy finance, které neprošly stranickým účetnictvím. V rozhovoru pro Hospodářské noviny to tvrdí bývalý středočeský hejtman za ČSSD David Rath. Bývalý člen ČSSD a senátor Vladimír Dryml to ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz potvrdil. „Moje zkušenosti jsou, že nikdo až tak úplně nerozlišuje černé a přiznané peníze. Některé firmy to samozřejmě pošlou přímo na účet. Ale pak jsou takové, které řeknou: My vám pomůžeme, ale nikde nechceme být vidět, protože pracujeme i pro města nebo ministerstva, kde jsou ODS nebo lidovci. A ti když zjistí, že jsme vám dali peníze, tak budeme mít problém. To se mi stalo několikrát,“ cituje list [Hospodářské noviny] Ratha. Poslanec TOP 09 František Laudát míní, že na Rathových slovech něco pravdy být může: „Dokážu si to představit. Někteří donátoři se bojí přiznat veřejně podporu politické strany. Chtějí zůstat v anonymitě. Takhle nějak asi vznikají černé peníze v politických stranách. Vždyť si vezměte megakampaně ODS a ČSSD například v Praze, a potom oficiální náklady. Někdy to bylo k pláči či k smíchu. Tudíž pan Rath může mluvit v tomto případě pravdu. Ale kdo ví. Peníze místo vína neměly mašličku. Může to být stejně tak úplatek, výpalné, černé fondy pro partaj či cokoli jiného.“[v]
Neprůhlednost a absence účinné kontroly financování volebních kampaní
Při posledních volbách do Poslanecké sněmovny (říjen 2013)
Neprůhledné financování volebních kampaní některých stran. Nejvíce tajemství obestírá financování kampaní SPOZ a Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury. Vyplývá to z pozorování nevládní organizace Transparency International (TI), podle jejíchž kritérií pro otevřenost financování obě strany propadly.[vi]
Monitoring transparentnosti volebních kampaní provedený Transparency International lze najít zde: http://www.transparentnivolby.cz/
Nemožnost dohledat původ peněz. „Přestože se některé politické strany rozhodly před volbami založit transparentní účty, zůstává snaha o zprůhlednění jejich financování stále z velké části zahalena v mlze. Na účtech není možné dohledat přesný původ milionových částek, které během posledních dní přitekly. Z otevřeného účtu totiž zpravidla nelze vyčíst víc než jednoho jediného odesilatele: stranickou centrálu.“[vii]
Při poslední prezidentské volbě (leden 2013)
Pravidla o financování volebních kampaní porušili všichni kandidáti. Zákonná pravidla financování volební kampaně zcela nedodržel žádný z devíti kandidátů na prezidenta, uvedl senátní mandátový a imunitní výbor. Neidentifikované dary nebo špatně vedené účetnictví a další chyby našli členové senátního mandátového a imunitního výboru u všech kandidátů na prezidenta. Žádné tresty jim ale nehrozí. Zákon s nimi vůbec nepočítá.[viii]
Problematické financování prezidentské volební kampaně Miloše Zemana
Neidentifikovatelní přispěvatelé. Vzhledem k tomu, že totožnost dárců finančních prostředků na kampaň je obtížně určitelná, neboť chybí další údaje, které by umožnily jejich přesnější identifikaci, jako je například adresa či datum narození, je obtížné určit původce a původ peněz, které přicházejí na transparentní účty.
Peníze v igelitce. Problémem financování prezidentské kampaně u Miloše Zemana byly rovněž peníze v hotovosti. Zemanův tým tímto způsobem inkasoval 1,1 milionu korun, včetně jednorázového vkladu 450 000 korun nebo sedmi dvacetitisícových vkladů od neznámého dárce v rozmezí několika hodin. [ix] Původ těchto peněz je též neurčitelný.
Financování právnickými osobami. Obtížná či nemožná identifikace dárců – „Příspěvek 670 000 korun z účtu „Občanské sdružení“ se hledá těžko.“[x] – je umocněna tím, že nemalou část finančních příspěvků na kampaň poskytly právnické osoby. U právnických osob je původ peněz nedohledatelný. Navíc významnou část peněz na kampaň získal Miloš Zeman od Strany práv občanů – Zemanovci (SPOZ), která kontrole financování volební kampaně (byť nedostatečné) nepodléhá – kdo dodal peníze straně SPOZ, které byly poté „přelity“ na kampaň Miloše Zemana je v podstatě nedohledatelné.
Financování kampaně „bokem“ mimo transparentní účet. Obcházení limitů na kampaň. „Podle odhadů některých specialistů v oboru (společnost Admosphere) utratil Miloš Zeman v ceníkových cenách jen za leden 2013 skoro celou povolenou částku na kampaň – cca 40 mil. Kč (z 50 mil. Kč dovolených zákonem). Je s podivem, jak na tuto lednovou část kampaně – a na celou kampaň – mohly stačit „oficiální prostředky“ z transparentního účtu, kde měl Zeman jen cca 13 milionů. „U Zemana jde o to, že podstatná část kampaně musela být předplacena dříve (před listopadem, než byla povinnost volebních účtů) formou rámcových smluv nebo šla přes jiné entity (Zemanovci a občanské sdružení Přátelé MZ – nezveřejňují nic),“ shrnul pochybnosti David Ondračka, ředitel Transparency International, která publikuje vlastní povolební analýzy a monitoring. “ [xi]
Pochybné slevy na volební billboardy. „Cena volebních billboardů Miloše Zemana byla odhadována na 3 000 Kč za měsíc. I v případě množstevních slev je taková cena dle osob působících v oboru nepřiměřeně nízká a billboardy jsou nabízeny k pronájmu minimálně za 4 000 Kč. Zatímco Schwarzenberg zaplatil za měsíční pronájem plochy 5 350 korun, Zemana vyšel jeden billboard na zhruba 3 000 korun. Oba štáby přiznávají, že při zadávání inzerce dostaly slevy. Přesnější číslo ale dodali jen lidé Karla Schwarzenberga. „Dostali jsme slevy od všech vydavatelů, v průměru 39,2 procenta oproti ceně obvyklé,“ uvedl mluvčí kampaně Marek Pražák. Hana Burianová od Zemanovců odpověděla pouze v obecné rovině: „Jedná se buď o množstevní slevy, anebo o ceny obvyklé.“[xii] Dále uvedla, že „na měsíc listopad bylo pronajato 400 ploch a na měsíc prosinec 600 ploch,“ upřesnila dotaz Lidovek.cz mluvčí. Celkovou částku za tyto dva měsíce pak vyčíslila na 2,5 milionu korun bez DPH. Hrubým přepočtem pak pronájem jednoho poutače vychází na 2500 korun bez DPH, tedy asi 3000 s daní. „To je opravdu luxusní cena. Takové ceny my vůbec nemáme,“ uvedl Miroslav Kocanda ze společnosti Bulldog outdoor, která nabízí billboardové plochy k pronájmu. I když uvážil množstevní slevu, částku pod 4000 korun podle něj firma nabídnout nemůže.“ [xiii]
Zpoždění plateb a pozdní uzavření účtů. Značná část plateb za kampaň dorazila na účet až po volbách, což znemožnilo včasné zveřejnění sponzorů. Navíc v důsledku tohoto zpoždění volební týmy Miloše Zemana a Jana Fischera nebyly schopny v řádném termínu do 60 dnů od vyhlášení výsledků voleb uzavřít účetnictví.[xiv]
Problematické financování prezidentské volební kampaně Jana Fischera
Pozdní splacení dluhů z kampaně, tajemní sponzoři. „Ještě před pár dny dlužil Jan Fischer po prezidentské kampani 5,5 milionu korun. Ale už když se o něm začalo mluvit jako o kandidátovi na ministra financí v úřednické vládě Jiřího Rusnoka, začaly se na jeho transparentním účtu objevovat další dary. Poslední dar zatím došel v úterý ráno [9. července 2013], kdy na transparentním účtu příštího ministra financí a neúspěšného kandidáta na prezidenta přibyly dva miliony od dárce Davida Sivora. Toto pondělí [1. – 7. července 2013] dostal Fischer 1,34 milionu korun od společnosti KCPH. A už minulý týden [8. července 2013], kdy se o jeho vstupu do vlády začalo mluvit, přibyl na jeho účtu milionový dar od Daniela Palka. Celkem tedy Fischerovi během šesti dnů přišlo na účet 4,34 milionu korun. Společnost KCPH figuruje na transparentním účtu jako dárce 2,9 milionů korun z 5. dubna letošního roku. Server IHNED.cz už dříve informoval, že za touto transakcí stojí podnikatel Ladislav Dráb, pro kterého v současnosti Fischer pracuje. Celkem tedy KCPH – nebo podnikatel Dráb – věnovala Fischerovi 4 240 000 Kč. Fischer, dřívější favorit prezidentské volby, který nečekaně vypadl už v prvním kole, jako jediný z devítky kandidátů dluhy nesplatil ani po uplynutí zákonné lhůty.“[xv]
Otisk Fischerova transparentního účtu u Raiffeisenbank:[xvi]
Nejasnosti ve financování prezidentské kampaně Jana Fischera vyvolala tři trestní oznámení, která obdržel Útvar odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK).[xvii]
Otázka auditu účetnictví kandidátů aneb na co zákon zapomněl? Zákon o volbě prezidenta neuvádí, jak má být provedena kontrola účetnictví kandidátů na prezidenta. V důsledku tlaku odborné veřejnosti rozhodli senátoři o vypsání veřejné zakázky na kontrolu účetnictví kandidátů profesionální auditorskou firmou, neboť samotní zákonodárci nemají k takové kontrole potřebné prostředky či znalosti.[xviii]
To je na jednu stranu jistě pozitivní krok kupředu, nicméně neměl by být činěn takto nesystémově. Na druhou stranu je paradoxní, že se senátoři nebojí pustit do účetnictví kandidátů na prezidenta soukromého auditora, ale kdyby tu samou kontrolní činnost měl dělat Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) – odhlédneme-li od jeho současných nedostatečných ústavních kompetencích v tomto směru – nelze vyloučit, „že by s tím senátoři měli problém.“ Proč Senát hledá soukromého auditora, když jednoho auditora – NKÚ – již má?[xix]
Audit prezidentských voleb byl nedůvěryhodný. „Přestože výběr společnosti APOGEO Audit s.r.o. nelze po zákonné stránce zpochybnit, zadání a tomu odpovídající výsledky auditu nejsou dostačující. Aby se tato situace neopakovala, je nezbytně nutné změnit „děravý“ zákon o financování politických stran a zřídit nezávislý kontrolní orgán. Dokud se stav nezmění, budeme společně se sdružením Naši politici monitorovat financování volebních kampaní a prezentovat profily lidí, kteří tyto kampaně připravují a kteří za nimi stojí, stejně jako je tomu u nadcházejících sněmovních voleb,“ dodává David Ondráčka, ředitel Transparency International ČR.[xx]
Kontrola a sankce. „Sankční následky neprůhledného financování na výsledky volby jsou iluzorní. Opatření jsou bezzubá,“ myslí si senátorka a bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. Stejného názoru jsou i občanské iniciativy. „Úplně děravé je to, že kandidáty nikdo nemusí kontrolovat, plus je tu problém neexistujících sankcí,“ komentuje zákon Magdalena Klimešová z Ekologického právního servisu. [xxi]
Lze očekávat změnu k lepšímu?
Volby do Poslanecké sněmovny. Návrhy občanských iniciativ na zprůhledněné financování politických stran v rámci projektu Rekonstrukce státu. Rekonstrukce státu požaduje pro volby do Parlamentu obdobné povinnosti ohledně financování volebních kampaní, jaké existují pro prezidentskou volbu. Tato pravidla chce doplnit dalšími povinnostmi jako například povinností zasílat finanční dary straně nad 10 000 Kč pouze bankovním převodem, kontrolou prostřednictvím auditorů atd.[xxii]
Stále chybí: identifikace příjemců peněz z transparentního účtu, kompletní zveřejňování finančních toků v reálném čase, tj. ještě během volební kampaně, finanční řízení kampaně nezávislým soudem jmenovaným účetním expertem, kontrola nezávislým úřadem.
Prezidentská volba: Zemanovy t riky změní příští volby, poslanci zpřísní zákon. „Zákonodárci přiznávají, že financování první přímé volby prezidenta nebylo tak transparentní, jak si původně slibovali. Volební účet Miloše Zemana je prakticky učebnicí triků, jak nedokonalý zákon obejít.“[xxiii]
Stále chybí: identifikace příjemců peněz z transparentního účtu, kompletní zveřejňování finančních toků v reálném čase, tj. ještě během volební kampaně, finanční řízení kampaně nezávislým soudem jmenovaným účetním expertem, kontrola nezávislým úřadem.
[i] § 16, odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění.
[ii] §§ 24, 35 – 37, 62 a 63 zákona č.275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, v platném znění.
[iii] Magdaléna Klimešová, Radim Bureš, Petr Bouda: Financování politických stran v České republice a potřebné změny regulace, Sociologický ústav AV ČR, 2012, str. 46.
