Recept 6: Zprůhlednění financování politických stran

Jak se financují politické strany?

Zdroje financování politických stran. Politické strany jsou financovány částečně z veřejných zdrojů (ze státního rozpočtu, tj. z daní občanů) a částečně ze soukromých zdrojů, tj. ze sponozroských darů občanů a firem.

Veřejné zdroje. V České republice existuje – podobně jako ve většině států – smíšený systém financování stran, který kombinuje státní i soukromé příjmy. V České republice představuje podíl veřejných zdrojů na financování politických stran v posledních letech 45–80 %.[i]

Soukromé zdroje. Dary tvoří pro české politické strany nemalou část příjmů, jejich podíl je ovšem napříč stranami velmi rozkolísaný, za minulé volební období 2006–2012 to bylo od pouhých 2 % (KSČM) po 44 % (TOP 09). Oficiální podíly příjmů stran získaných právě od právnických osob jsou objemově největší u ODS a ČSSD, podíl těchto darů na celkových příjmech ovšem není vysoký, kumulativní sumy za období 2006–2010 ukazují na nejvyšší 12 % podíl u TOP 09.[ii]

Kdo financuje politické strany a díky tomu má vliv na jejich rozhodování?

Kdo je skutečným vlastníkem firem, jež poskytly stranám peníze? Nevíme. Zákon nepožaduje zveřejnění údajů o totožnosti skutečných konečných vlastníků firem, jež strany sponzorují či jim půjčují peníze.

Příklad: „ Za neprůhlednými firmami Kastelis a Malepar, které [v roce (2011] poslaly Věcem veřejným dohromady přes šest miliónů korun, stojí brněnský advokát Daniel Musil. Obě firmy sídlí na stejné pražské adrese a obě mají vlastníky s akciemi na majitele, tedy vlastníky, které nelze z veřejných zdrojů vyhledat. Kastelis, a. s. daroval véčkům 3,5 miliónu korun. Firmu vlastní společnost Tribunus Plebis, a. s., jejímž jediným akcionářem je společnost LBE International Business and Marketing Advising sídlící v Panamě.“[iii]

„Za všemi společnostmi, od kterých Věci veřejné mají poskytnuté sponzorské dary, jsou jasné a dohledatelné fyzické osoby,“ reagoval na sobotní článek Práva ekonom VV Michal Babák. Dodal, že jejich sponzorem je advokát Musil. Jenže z internetových výpisů obchodního rejstříku vyplývá jen to, že Musil je ve firmě Tribunus Plebis členem představenstva, nikoli že je majitelem akcií. Babákova tvrzení tedy nelze ověřit z veřejně dostupných zdrojů. Podobné je to s firmou Malepar, s. r. o., která dala véčkům 2,68 miliónu. Podle výpisu z obchodního rejstříku patří od minulého ledna firmě Digital Investment, která má také akcie na majitele. Podle Babákova tvrzení ji ovládá přes firmu Vanero také zmíněný advokát Musil. Nejštědřejší dárce Věcí veřejných, firma Dennon Consulting, loni straně věnovala 6,4 miliónu korun. Firmu podle Babáka vlastnila společnost Radka Nováčka, jenž ale podle Babáka na konci loňského roku, tedy po obdarování véčkařů, firmu prodal Alexandru Kvajkovi z Izraele.“[iv]

Kdo půjčuje stranám peníze? Za rok 2012 zaznamenaly ztrátu ODS, TOP 09 i ČSSD. ODS 43 milionů, TOP 09 19,2 milionů a ČSSD 16 milionů.[v] Co se týče posledně uvedené ČSSD, ta vlastní společnost Cíl, a.s., která poskytla této straně v roce 2011 celkem 30 mil. Kč v podobě daru a zároveň jí půjčila jí 177 mil. Kč. [vi]

Kritika a analýza financování politických stran

Kritika GRECO*: V oblasti financování politických stran kritizovala Skupina států proti korupci v rámci Rady Evropy, jejíž je ČR členem (GRECO), Českou republiku za nedostatek kontroly a sledování způsobů financování politických stran, nízkou transparentnost prostředků vydaných na volební kampaně nebo za obtížnou přístupnost zpráv o financování politických stran pro občany.[vii]

Analýza Transparency International, Ekologického právního servisu a Sociologického ústavu AV ČR potvrzuje nastíněné problémy.[viii] Tato analýza poukazuje mimo jiné na:

• absenci informací o hospodaření obchodních společností spolu/vlastněných stranami,
• nedostatečnou podrobnost informací poskytovaných ve výročních zprávách, především informací o příjmech, výdajích, bezúplatných plněních, půjčkách, cash-flow politických stran,
• nedostatečné informace o dárcích, především právnických osobách, a o struktuře jejich vlastníků (zda jsou spolu/vlastněné zahraničními subjekty či občany a o původu darů),
• neexistenci centralizovaných elektronických informací o financování stran,
• nekvalitně zpracované finanční zprávy, u nichž „nesedí“ základní údaje,
• nezajištění skutečné nezávislosti auditorů,
• absence obsahové kontroly a neřešení nepřesností ve finančních zprávách,
• naprosto nedostatečnou kontrolu účetních závěrek a finančních zpráv z kampaní,
• nedostatečný a nepružný sankční systém.

Děravý zákon o politických stranách … a co s tím?

Co stranám ukládá zákon? Zákon o politických stranách omezuje strany při nakládání s finančními prostředky jen velmi málo. Zakazuje přijmout dar od státu, státních firem a cizinců, včetně zahraničních firem. Dále vyžaduje předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně pro informaci výroční finanční zprávu. Její součástí je seznam dárců. Dárcem může být jak jednotlivý občan, tak právnická osoba. Neprávem poskytnutý dar musí strana vrátit nebo odvést do státního rozpočtu, jinak jí hrozí pokuta od finančního úřadu ve výši dvojnásobku hodnoty daru.[ix]

Co zákon neřeší aneb kde jsou „díry v zákoně“?

• Zákon nezakazuje právnickým osobám poskytovat stranám dary: právnické osoby nevolí, neměly by proto ani mít právo dávat stranám peníze.
• Chybí kontrola identity osob dárců: v současné době nikdo nekontroluje, zda dárce není fiktivní.
• Dary (peníze) mohou být stranám dávány v hotovosti (peníze v igelitce): v takových případech nelze zjistit původ těchto peněz.
• Chybí transparentní účet, kam by stranám mohly být zasílány příspěvky, dary či půjčky.
• Chybí identifikace příjemců peněz ze stranické pokladny: není zřejmé, na co strana získané peníze používá.
• Zákon nijak neřeší služby a plnění, které neprocházejí účetnictvím, poskytované ve prospěch dané strany třetí osobou.
• Zákon nestanoví podmínky pro to, od koho si strana může půjčovat peněžní prostředky.
• Zákon o politických stranách sice uvádí, že výroční finanční zpráva strany a hnutí je veřejná, nicméně jen za velmi omezujících podmínek: jediným způsobem, jak se s ní občané mohou seznámit, je, že do ní mohou nahlédnout a pořizovat z ní výpis nebo její opis či kopii v knihovně Poslanecké sněmovny.
• Chybí kontrola nezávislým úřadem: pouhá kontrola finanční zprávy je slabá a navíc kontrola výroční zprávy připravené stranami stejnými stranami v Poslanecké sněmovně znamená, že politici kontrolují sami sebe.

Návrhy občanských organizací a iniciativ na zpřísnění podmínek pro financování politických stran Občanský projekt Rekonstrukce státu požaduje přísnější požadavky zahrnující například (i) transparentní účty na veškeré účetnictví, (ii) veškeré finanční transakce nad 10.000 Kč pouze bezhotovostně, (iii) vykazování všech nepeněžních darů ve výroční finanční zprávě s uvedením obvyklé ceny, (iv) výroční a finanční zprávy v elektronické podobě online, (v) auditování stranických firem podle pravidel, která se týkají politických stran, (vi) samostatný transparentní účet pro příjmy a výdaje spojené s předvolební kampaní a zveřejnění samostatného vyúčtování výdajů na kampaň, (vii) povinné označení veškeré předvolební inzerce logem/jménem zadavatele, (viii) rotace auditorů (maximálně 3 roky po sobě), (ix) kontrola stran zastoupených v Poslanecké sněmovně dvěma nezávislými auditory, (x) efektivní sankce a osobní zodpovědnost za hospodaření strany.[x]

Stále chybí: zákaz financování politických stran firmami, možnost půjčovat si peníze pouze od bank, identifikace a zveřejnění příjemců peněz z transparentního účtu stran, strojová čitelnost zpráv o financování stran zveřejněných na internetu, pro strany zákaz vlastnit podíly ve firmách.