Recept 19: Plné nahrazení listinných akcií elektronickými

Jaké existují typy akcií?

Problém listinných akcií. Listinné akcie komplikují zjištění vlastníků pro orgány činné v trestním řízení. Orgány činné v trestním řízení nemusí být schopny dohledat v „reálném čase,“ kdo vlastní společnost s listinnými akciemi. Seznam akcionářů totiž vede sama společnost, seznam se nikde neregistruje a s jeho obsahem se dá snadno manipulovat. Jestliže ho společnost nevede nebo ho ztratí, nehrozí ji za to v podstatě žádná sankce. Pro legitimní obchodování jsou převody anonymních (listinných) akcií zbytečně nákladné a komplikované.

Odpovědnost vlastníků akciových společností. Jestliže právní řád obecně vyžaduje od jednotlivce odpovědnost za každé jednání, nemůže zprostit jednotlivce odpovědnosti za zřízení, ovládání či podílení se na akciové společnosti. Stát nesmí dopustit anonymitu vlastníků čehokoli, co může jiné lidi ohrozit, ať je to dům, auto nebo firma. Akciová společnost může způsobit škody v rozsahu násobně přesahujícím škody, jež je schopen způsobit jednotlivec. Jak je možné, že stát povinně registruje vlastníky nemovitostí, aut a všeho možného, ale nikoli vlastníky akciových společností?

Daňové úniky. Zakrytí identity skutečného majitele akciových společností umožňuje vedle korupce i daňové úniky. Zakrytím konečného majitele se rovněž zatají výše jeho zisku. A skryté zisky nelze zdanit. Podobné je to se společnostmi čerpajícími veřejné peníze. Společnost A získá dotaci či zakázku, přes řetězec mateřských společností vyvede získané peníze do neviditelné anonymní společnosti C, která je pro veřejné orgány neviditelná stejně jako její anonymní koneční majitelé. Jelikož koncová společnost C vlastněná skutečným majitelem-fyzickou osobou je zpravidla registrována v daňovém ráji, kde neplatí pravidla o praní špinavých peněz, může konečný majitele v klidu vybrat v hotovosti peníze ze zisku vytvořené společností C a použít je na korupci.

Boj s anonymními akciemi na mezinárodním poli. 18. června 2013 v Lough Erne v Severním Irsku vydali státníci nejvyspělejších zemí světa G-8 společné prohlášení. „Společnosti by měly vědět, kdo je ve skutečnosti vlastní, a správci daně a dozorové orgány by měly mít snadný přístup k těmto informacím.“ David Cameron přichází s návrhem elektronizace akcií a jejich registrace v globálním centrálním depozitáři… srozumitelněji řečeno vyzývá ke zrušení (anonymních) listinných cenných papírů v celém vyspělém světě.

Výňatek z Deklarace státníků skupiny nejvyspělejších zemí z Lough Erne (18. června 2013):
Bod 2. Státy by měly změnit pravidla, která umožňují společnostem přesouvat své zisky přes hranice, aby se vyhnuli daním, a nadnárodní společnosti by měly oznamovat daňovým úřadům, jaké daně ve které zemi platí.
Bod 3. Společnosti by měly vědět, kdo je jejich skutečným vlastníkem, a daňové úřady a veřejné orgány by měly mít snadný přístup k těmto informacím.

Ekonomické údaje o akciích v ČR

Listinné akcie. V roce 2012 bylo v Česku asi 25 000 akciových společností s listinnými akciemi. Z toho o něco více než polovina (cca 54%) měla anonymní listinné akcie, zbytek akciových společností (46%) měl listinné akcie na jméno.

Proč jsou v Česku listinné akcie tak oblíbené? Důvod oblíbenosti akciových společností s listinnými akciemi v České republice je dvojí: za prvé, anonymní listinné akcie jsou oblíbeným prostředkem mafiánů a šíbrů všeho druhu. Za druhé, stát nebyl donedávna schopen zavést efektivní systém elektronicky evidovaných akcií. Zatímco ve většině vyspělých zemí se v minulých letech přeměňovaly listinné cenné papíry na elektronicky evidované kvůli nižším nákladům na převody, větší bezpečnosti a možnosti rychlejších transakcí, v České republice probíhal jev opačný: elektronické cenné papíry se měnily na listinné, neboť zaknihování cenných papírů a jejich převody do roku 2010 provádělo státní Středisko cenných papírů, a to velmi nekvalitně, zdlouhavě, formalisticky a za vysoké poplatky.

Centrální depozitář. Dnes však již systém elektronicky evidovaných akcií funguje bezproblémově v rámci tzv. centrálního depozitáře. Akciové společnosti mohou vydávat akcie „přímo na obrazovku“ do centrálního depozitáře, aniž by bylo třeba tisknout jakékoli listinné cenné papíry. Centrální depozitář je propojen s bankami, kde si potenciální akcionáři mohou zřídit „akciové účty,“ kam jsou tyto elektronicky evidované cenné papíry připsány. Tento systém je bezpečný, rychlý a jednoduchý.

Náklady na elektronicky evidované akcie.  V závislosti na velikosti sejfu se poplatky za bankovní úschovu u hlavních bankovních domů v ČR pohybují v rozmezí 1 000 až 24 000 Kč ročně. Poplatky vlastníka akcií za vedení účtu elektronicky evidovaných akcií jsou obdobné – od 600 do 20 000 Kč ročně. Držba listinných akcií na doručitele v bankovní či notářské úschově je proto pro vlastníky zhruba stejně nákladná jako držba elektronicky registrovaných akcií na účtu cenných papírů u depozitáře. Listinné i zaknihované akcie jsou standardně ukládány v bankách: listinné v bankovních sejfech „ve sklepě banky,“ elektronicky evidované „o pár pater výš“ na elektronicky vedených účtech.

K převodu elektronicky evidovaných cenných papírů postačí na jednu stanu jednoduchý příkaz depozitáři k odepsání takových cenných papírů z účtu a jejich připsání na účet nabyvatele, na druhou stranu je třeba za provedení převodu zaplatit zpravidla určitý poplatek, který ovšem není nijak vysoký – pohybuje se v rozmezí 5 až 250 Kč za převod. V porovnání s reálnými náklady na uskutečnění převodu listinných cenných papírů popsaného výše by transakční náklady pro uskutečnění převodu elektronických cenných papírů byly celkově nižší. Naopak pro uskutečnění převodu listinných akcií je obvykle nutné vyzvednout tyto cenné papíry z bankovní či notářské úschovy, bezpečně dopravit k advokátovi, kde je pod jeho dohledem proveden rubopis akcie, tj. zapsání jména nového vlastníka podle zákonných ustanovení, a poté bezpečně dopravit zpět do úschovy a obvykle uzavřít novou smlouvu o úschově těchto cenných papírů pro nového vlastníka.

Co přinesl a nepřinesl zákon o zrušení anonymních listinných akcií?

Zákon o zrušení anonymních (listinných) akcií. V květnu 2013 Parlament definitivně schválil zákon o zrušení anonymních listinných akcií s účinností od července 2013.[i]  Český zákonodárce víceméně zkopíroval rakouské řešení.

Co přinesl zákon o zrušení anonymních listinných akcií? Anonymní listinné akcie mohou společnosti přeměnit na elektronicky evidované. Přeměnit listinné cenné papíry na elektronicky evidované lze buď jejich zaknihováním v centrálním depozitáři nebo imobilizováním v bankách. Při imobilizaci jsou listinné akcie složeny do úschovy do banky, která vytvoří účet cenných papírů, kam připíše odpovídající počet akcií. Imobilizované akcie jsou poté převáděny z účtu na účet jako bezhotovostní peníze. Nepřemění-li akciové společnosti s anonymními listinnými akciemi své akcie na elektronicky evidované, stanou se tyto anonymní akcie automaticky listinnými akciemi na jméno. To znamená, že daná společnost bude muset začíst vést seznam akcionářů, kam zapíše vlastníky těchto listinných akcií, a na dosud anonymní listinné akcie vytisknout jméno akcionáře, který společnosti doloží, že je akcionářem, resp. držitelem anonymní listinné akcie.

Co nepřinesl zákon  o zrušení anonymních listinných akcií? Jestliže je česká firma vlastněná zahraniční firmou ze země, kde mohou anonymní listinné akcie existovat, vlastníka této zahraniční firmy odhalit nepůjde. Jinými slovy, český zákon nemůže nařídit holandským firmám vlastnícím české firmy, jaké mají mít akcie; to může učinit pouze holandský zákon. Naproti tomu ovšem český zákon může nařídit i zahraničním firmám, jež chtějí čerpat peníze z českých veřejných rozpočtů, aby rozkryly a doložily celou svou vlastnickou strukturu až po konečné vlastníky, jež jsou fyzickými osobami.*

* Podrobněji v Receptu 17 – Odkrývání vlastníků firem čerpajících veřejné prostředky.

Je rakouské řešení pro Českou republiku dostatečné?

Rakouské řešení anonymních (listinných) akcií v kontextu. Řešení problému anonymních (listinných) akcií ponechávající možnost existence listinných akcií na jméno je řešení velmi benevolentní. Například Francie či Belgie volí řešení mnohem přísnější: listinné akcie, včetně těch na jméno jsou zcela zakázány; akcie zde mohou existovat pouze jako elektronicky evidované. Nicméně vzhledem k tomu, že v Rakousku bylo ke konci roku 2010 pouze 1650 akciových společností s listinnými akciemi na majitele (oproti cca 12 000 v ČR ke stejnému datu), je v případě Rakouska takto benevolentní přístup pochopitelný.

Problém s anonymními (listinnými) akciemi je v ČR závažnější než v Rakousku. Oproti Rakousku představují anonymní (listinné) akcie v České republice  problém mnohem větší. Ke konci roku 2010 bylo v ČR sedmkrát více akciových společností s anonymními listinnými akciemi než v Rakousku. Řešit tak závažný problém lehkou regulací podle rakouského vzoru, kde se jedná o problém marginální, je proto nedostatečné. Rovněž je-li ČR na chvostu hodnocení zemí podle korupce, není možné přijímat „lehká" opatření jako v zemích, které jsou v boji proti korupci na špičce. Je-li Rakousko v hodnocení vnímání korupce Transparency International na 26. místě, kdežto Česka republika na 54 – 57. místě (za rok 2012), je zřejmé, že problém korupce v České republice je mnohonásobně vyšší než v Rakousku.

Větší rozsah problému vyžaduje přijetí tvrdšího zákona. Vzhledem k rozsahu problému korupce v České republice a ve vnímání problému korupce veřejností je třeba, aby opatření proti korupci byla razantní a účinná: (i) úroveň korupce v České republice je daleko větší než v Rakousku; dále (ii) listinné akcie jsou jedním z hlavních nástrojů korupce, což potvrzuje i vysoký počet akciových společností s listinnými akciemi v České republice, a (iii) společnosti s neprůhlednými akciemi účastnící se veřejných zakázek produkují nadprůměrné zisky, jež jsou obtížně vysvětlitelné pomocí standardních ekonomických faktorů, je tedy nutné sáhnout k důraznějšímu řešení, například po vzoru Francie či Belgie.

Anonymní akcie v zahraničí

Francie.  Ve Francii byly listinné akcie zcela zrušeny a nahrazeny elektronickými (zaknihovanými) v roce 1984. Společnosti mají povinnost sdělit identitu všech akcionářů (vlastníků akcií). Pro dohledání akcionářů existuje zvláštní zákonná procedura.

Belgie. Listinné akcie se nesmějí vydávat od roku 2008. Mohou se vydávat pouze elektronické. Do konce roku 2013 musí být existující listinné akcie přeměněny na elektronické. Kvůli absenci informační povinnosti bank vůči centrálnímu depozitáři ohledně totožnosti vlastníků akciových účtů jsou vlastníci elektronických akcií vedených na účtech bohužel jen obtížně dohledatelní. O zvýšení transparentnosti se nicméně v Belgii diskutuje.

Německo. Listinné akcie, jak anonymní, tak na jméno, mohou existovat. Německé firmy však listinných akcií, zvlášť těch anonymních, příliš nevyužívají. Drtivá většina akcií existuje pouze v elektronické podobě. Bez ohledu na to, zda akcie existují v podobě listinné či elektronické nebo jsou anonymní či na jméno, akcionáři, jejichž podíl přesahuje 25% a 50%, musejí tuto skutečnost zveřejnit v obchodním věstníku. Vlastníci elektronických akcií registrovaných na akciových účtech v rámci centrálního depozitáře jsou dohledatelní.

Rakousko. Anonymní (listinné) akcie byly v roce 2011 v Rakousku zrušeny. Mohou existovat pouze listinné akcie na jméno a elektronické (zaknihované) akcie. Elektronické akcie jsou registrovány na účtech cenných papírů vedených obvykle bankami, jež jsou dále reflektovány v evidenci centrálního depozitáře (Österreichische Kontrollbank (OeKB)). Informace o konečných majitelích účtů ovšem nejsou snadno dostupné, což je často předmětem kritiky.[ii]

Velká Británie. Dohledatelnost listinných akcií na majitele ve Velké Británii je zajištěna prostřednictvím tzv. „oznámení s793“: toto oznámení zašle společnost přes prostředníky (depozitáře) až ke konečným vlastníkům akcií. Tito vlastníci se musí společnosti bez zbytečného odkladu identifikovat, obvykle do 48 hodin od obdržení oznámení. V oznámení uvedou koneční vlastníci své jméno, adresu, počet držených cenných papírů a eventuálně svého prostředníka (depozitáře), u nějž mají na účtu své cenné papíry zapsány. Nesplnění povinnosti identifikace je trestným činem.

Mýtus: Anonymní (listinné) akcie má na světě pouze Česká republika, Nauru a Marshallovy ostrovy.  V médiích je často uváděno, že obdobně netransparentní režim anonymních (listinných) akcií jako Česká republika mají pouze Marshallovy ostrovy a Nauru. Toto tvrzení je ovšem mylné. Tato zpráva se poprvé objevila v článku Petra Holuba publikovaného na serveru Aktuálně.cz 30. ledna 2011 a byla bez hlubší analýzy a verifikace citována téměř všemi českými médii.[iii] To je ovšem omyl. Zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj o spolupráci v daňových záležitostech za rok 2010, na kterou se novinář Petr Holub pro své tvrzení odvolává, neobsahuje žádné údaje, na základě kterých by bylo možno tvrdit, že Česká republika má režim anonymních (listinných) akcií srovnatelných s Nauru či Marshallovými ostrovy.